Stránka o Jonas Brothers..

Já a Jonas Brothers - 2.díl

2.díl

Když jsem přišla k sobě,nade mnou se skláněla kudrnatá hlava.,,Jsi v pořádku?Nestalo se ti něco?Kolik vidíš prstů?“kladl otázky ustaraný hlas.,,Jo jsem.Ne nic.Tři,“odpověděla jsem mechanicky.Kudrnatá hlava se usmála.Posadila jsem se a podívala se na toho kluka.Páni!Byl sladký!A kouzelně se usmíval.Já mám ale dneska štěstíJ!,,Pojď,pomůžu ti,“řekl a chytil mě za ruku.,,Jéé,“zatočila se mi hlava a sedla jsem si na lavičku.,,Ehm,počkej tady chvilku,něco ti přinesu,“řekla a odběhl.Chytila jsem se za hlavu zezadu.Ucítila jsem něco na ruce.,,Pro Krista!“vyvalila jsem oči a civěla na krvavou ruku.Myslela jsem,že sebou praštím znova.Nakláněla jsem se dozadu a zavřela oči.Pak jsem ucítila něčí ruku na mých zádech.Pomalu jsem otevřela oči…Opět tam byl ten kluk.,,Asi jsem tě tady neměl nechat samotou,“usmál se na mě.,,Jo,to byl hloupý nápad..“opětovala jsem mu úsměv.Potom mi položil na hlavu mokrý kus nějaké látky.,,Bolí to moc?“ztuhl mu úsměv na tváři.,,Vlastně ani ne.Necítím to..“zavřela jsem znova oči.Cítila jsem,jak mě pohladil po vlasech.Nevadilo mi to.,,Nechceš si jít někam lehnout?“zeptal se po chvíli ticha.,,Hm,asi ano,“odpověděla jsem a posadil se.,,Opatrně,“řekl a chytil mě jednou rukou kolem pasu a druhou mi přidržoval tu látku.,,Díky,“poděkovala jsem,když mě položil na postel v chatce pro hráče.,,To je teď to nejmenší co pro tebe můžu udělat,“řekl tiše a pochladil mě po vlasech.Byl tak milí a v tu chvíli mi ani nevadilo,že mi málem rozbil hlavu.Chvíli jsem tam jen tak ležela a civěla do stropu,ale pak mě něco napadlo.,,Hele a jak se vlastně jmenuješ?“podívala jsem se na něj.,,Nick.Jmenuji se Nick,“usmál se na mě.,,A ty?“,,Já?Já jsem Rikki,“odpověděla jsem mu a znova si lehla.,,Neznáme se odněkud?Mám pocit že jsem tě už viděla,“zavřela jsem oči a slyšela jak se Nick směje.,,Co je tady směšného?“nechápala jsem.,,Promiň,jen to,že mi to přijde vtipný,že jsi mě někde už viděla,“pousmál se Nick.,,A měla bych snad?“nechápala jsem dál.,,Promiň,víš kdo jsem?“zeptal se nejistě.,,Nick?“zasmála jsem se.,,Takže nevíš.Uff,“utřel si čelo.,,Tak mi to řekni!“pobídla jsem ho.,,No jak bych začal.Ehm…“zakuckal se.Celkem dost mi připomínal Joa a tak jsem si nemohla odpustit otázku:,,Hele,neznáš se náhodou s Joem Jonasem?“Nastala chvíle trapného ticha.,,Nicku?“Jsi tu?“sedla jsem si.,,Jo,jsem,“ozval se Nick.,,Znáš se s ním?“,,Jo.Já..jsem jeho brácha,“usmál se na mě.Zmohla jsem se jenom na:,,Eeeep….“Jen se na mě pobaveně usmál a sedl si vedle mě.,,Ty znáš Joa?“,,Jo.Dneska jsme se seznámili,“usmála jsem se na něho.,,Aha…nebude lepší si jít lehnout domů?“rozhlídl se kolem.,,Asi..asi máš pravdu,“řekla jsem a stoupla si,ale rychle se chytla postele,protože se mi opět zatočila hlava.,,Vezmu tě tam.Kde bydlíš?“řekl a rychle vstal.,,Počkej,musím si vzpomenout,“zasmála jsem se.Nick se zasmál taky a vedl mě k limuzíně.Nasedla jsem a praštila sebou do sedačky.V půli cestě jsem se sáhla do zadní kapsy od kalhot.,,Kde..kde jsou?“zakoktala jsem.,,Stalo se něco?“podíval se na mě Nick.,,Jo!Já nemám peněženku a mobil!“myslela jsem že se zblázním,protože já bez mobilu nevydržím.,,Ok vrátíme se pro ně,“řekl rychle a zaklepal na okénko řidiče.,,,Pro Boha,já jsem debil..“zanaříkala jsem.,,Ne nejsi.To se stane každému,“pohladil mě Nick po zádech.,,Díky,“zamrkala jsem na něj.když jsme byly na místě vyběhla jsem ven a pod lavičkou leželi moje věci.Potom jsem se vrátila a Nick mě zavezl před náš dům.,,Ehm…nechceš jít na chvíli dál?Jsem doma sama,asi bych se nudila.A taky bych ti mohla dát něco za dnešek.Třeba nějaký zákusek nebo tak nějak,“cítila jsem jak rudnu.,,Myslím že bych mohl,“usmál se na mě a já mu úsměv opětovala.

 

NICK:

Nabídla mi abych šel k ní domů a já to přijal.Byla milá a krásná.Ještě jsem nepoznal někoho tak milého a příjemného jako je ona.Ale proč to muselo být takovým debilním způsobem?Trefit ji míčkem do hlavy a ještě ji málem zabít!To není pro mě.Nicméně-vyšli jsme schody do posledního patra a ona mi otevřela dveře do jejího pokoje.Jako první jsem si všimnul obrovského balkonu s malířským pultem.,,Ty maluješ?“podíval jsem se na ni.,,No jo.Nebo se o to aspoň snažím.Není to žádná sláva.Na!Vem si!“řekla a podala mi mísu s bonbony.,,Promiň,já nemůžu,“podal jsem jí to zpět.,,Proč ne?Neostýchej se!“usmála se a podala mi ji zpět.,,Ty to nechápeš….“řekl jsem a podal jí ji zpět.,,Já jsem diabetik.Mám cukrovku.Nemůžu jíst cukroví.“,,Ou,promiň,to jsem nevěděla,“řekla a sklopila oči k zemi.,,To nevadí,“usmál jsem se na ni.Pak odešla.Když se vrátila,hodila po mě dietní colu a krabičku s cheesburgerem.,,Tohle snad můžeš,“postavila se přede mě vítězně.,,Jo,tak díky.Mám už celkem hlad.I žízeň,“řekl jsem a otevřel plechovku.Najednou se na mě vyvalil proud coly.Seděl jsem tam jako mokrá slepice.Rikki dostala hysterák a já se musel smát s ní.,,Sice to není dvakrát směšný,ale to jak se směješ je srandovní,“řekl jsem a přišel k ní.,,Vy-vy-vysleč si tu košili,dám ti…..dám ti něco suchýho,“smála se Rikki.Bez jediného slova jsem se svlíkl do půli těla a podal Rikki košili.Odešla do koupelny.Vyšel jsem na balkon a koukal se kolem.Potom jsem si sedl k jejímu pultu a začal si prohlížet obrázky.Byly nádherný!,,Nicku?“ozval se její hlas.,,Tady jsem!“řekl jsem a stoupl si.,,Aha.Chytej!“hodila po mě větší mikinu.,,Oh,díky,“poděkoval jsem a navlíkl ji na sebe.,,Ty..ty obrázky jsou moc hezké,“ukázal jsem na pult.,,Ou,to nic není,“mávla rukou.,,To nic není?Jsou úžasné!“koukal jsem na ni vyjeveně.,,Hm,když myslíš..Ale díky,“usmála se nejistě.,,Co kdybys mě namalovala?“zapózoval jsem.,,To víš že jo!“zasmála se a hodila po mě polštář,který mi přistál v obličeji.,,No počkej!“vyjekl jsem a začal ji honit po pokoji.Asi za pět minut jsem ji držel kolem pasu.,,Mám tě!“zasmál jsem se vítězně.,,Ok,ok.Máš mě,“zasmála se taky.Nevím co se se mnou stalo,protože jsem se cítil,jako bychom seznali věčnost.Hodil jsem ji na postel a ona po mě hodila malého méďu.,,Jé,tak díky!“začal jsem se s ním mazlit.,,Můžeš si ho nechat.Na památku,“pokrčila rameny.,,Ne,to nemůžu,“vrátil jsem jí ho.,,Ale můžeš.Uděláš mi tím radost!“zamrkala na mě.,,Že jsi to ty,“usmál jsem se na ni.,,Já…asi bych měl jít,“řekl jsem po chvíli ticha.,,Jo,jasně…“řekla tiše Rikki.,,Zavolám ti!“navrhl jsem pak.,,Ehm Joo!To bude fajn!“usmála se a natáhla se pro mobil.Naťukal jsem svoje číslo na její mobil a obráceně.,,Rikki?“řekl jsem a když se otočila,vyfotil jsem ji.,,Ukradená fotka?To se nedělá!Nechala bych se vyfotit líp,“usmála se naoko uraženě.,,Nee.Tahle je krásná,“ukázal jsem jí fotku.,,Ok teď já!“řekla rychle a vyfotila si mě.Chvíli jsme se smáli a pak jsme šli oba dolů.,,Díky,bylo to fajn,“usmála se na mě.,,Těším se až se znova potkáme,“opětoval jsem jí úsměv a odešel.Celou cestu domů jsem si s ní smskoval.Domluvil jsem si s ní schůzku zítra ve čtyři,já se pro ní stavím.Už se nemůžu dočkat.

,,No kde jsi?Neříkej mi že basseball ti trval tak dlouho!“řekl naštvaně Kevin když jsem došel domů.,,Hele,Kevine!Vždyť je už velký chlap!Dokáže se o sebe postarat sám!“praštil mě do zad Joe.,,Uhm…Díky Joe,“lapal jsem po dechu.,,Jo kluci,poznal jsem jednu super holku!Dneska v kavárně!“rozvalil se po gauči Joe.,,Hm,já taky dneska jednu potkal.Sestřelil jsem ji z lavičky na hřišti,“zamyslel jsem se a před očima se my vybavila tvář Rikki.,,Vážně?A jak se jmenuje?“naklonil se ke mně Joe.,,Co?Jo…ehm…Rikki,“zazubil jsem se na něj ale on úplně ztuhl.,,Joe?“,,Rikki?Má dlouhé blonďaté vlasy a světle zelené oči?“zeptal se opatrně Joe.,,Joo…“řekl jsem nechápavě.,,To si děláš….“nedořekl Joe a praštil sebou do opěradla.,,Ne to snad ne!“nevěřil jsem svým uším.Sice mi říkala,že se s ním potkala ale tohle!,,Hele kámo,je to doufám jasný,že je moje!Já jsem do ní úplný blázen a…“,,Ale vždyť jsi ji dnes poznal!“skočil mi do řeči Joe.,,Jo to sice jo,ale mám pocit jako bych ji znal už dlouhou dobu,“řekl jsem a začal rudnout.,,Hahaha!“vyprskli smíchy Joe a Kevin.,,Vy nic nechápete…“bylo mi do breku.Zamkl jsem se do pokoje a vytočil číslo Rikki.,,Nicku?Co se stalo?“uslyšel jsem její hlas.,,Nic.Nebo vlastně hodně,“začal jsem.,,Řekl jsem o tobě bratrům a taky o tom co k tobě cítím a oni si z toho dělají srandu a …..“došlo mi co jsem právě řekl.,,Nicku?A co ke mně cítíš?“zeptala se.,,Ehm…budu  muset končit.Uvidíme se zítra,“položil jsem to.Teď mě bude nenávidět!Už to vidím!

 

 

 

RIKKI:

Seděla jsem na balkoně a přemýšlela o mém rozhovoru po telefonu s Nickem.Co by ke mně mohl po jednom dnu kdy jsme se potkali cítit?Asi si jenom dělal legraci,jo to bude ono,uklidňovala jsem se.I když pravda byla taková,že ani já ho nemohla dostat z hlavy.Musela jsem se nějak dostat z toho pobláznění…J.Sedla jsem si za pult,vzala tužku,gumu a taky papír a malovala.Malovala jsem asi dvě hodiny,kdy byl můj výtvor hotový.Napsala jsem věnování a sáhla po foťáku.Fotku jsem ihned vyvolala a nalepila do mého sešitu-deníku.Musela jsem se usmát nad tím,co se dnes stalo a přitom si vzpomněla na Joa.Najednou jsem si nebyla jistá,který se mi líbí víc…Zní to směšně.Zakroutila jsem hlavou a šla do koupelny.Stále tam vysela Nickova košila.Stáhla jsem ji z topení.Byla suchá.Složila jsem ji a položila na postel a potom vlezla do vany.Asi po půl hodině jsem vylezla a šla si lehnout.zdál se mi krásný sen…..;-)


-DALŠÍ DEN RÁNO-

Dneska mám schůzku s Nickem a jsem dost natěšená co mi řekne.Doufám že to ne…Mám v plánu mu věnovat ten obrázek,snad se mu bude líbit…

Je půl čtvrté a já jsem oblečená,nachystaná prostě hotová a sedím na balkoně a čučím do dálky.Najednou uslyším zapískání.Proberu se a pod balkonem stojí Nick a kouká na mě jako by mě v životě neviděl.Zdá se mi nejistý a nervózní.Zamávám mu a rychle seběhnu všechny schody.Máma zase není doma,jako obvykle.To by mě zajímalo,co dělá.,,Ahoj!“pozdraví mě Nick jakmile doběhnu udýchaná k němu.,,Tak co teda ke mně cítíš?“podívala jsem se vítězně na Nicka  a on nasadil výraz,jako by doufal že na to zapomenu.,,Teda,jestli to nechceš říct,tak nevadí,“hodím zpátečku,když jsi všimnu jeho nervózního výrazu.,,Ne,to ne.Jenom ti to asi připadne divný,“pokrčil rameny.Hrklo ve mně!Co je s tebou Rikki?říkala jsem si v mysli.,,Ok,nechceš se jít projít?“navrhla jsem.,,Jo to bude fajn,“usmál se a chytil mě za ruku,což mě dost překvapilo.Mířili jsem za město k rybníku.,,Tak to je romantika!“zasmála jsem se a pustila Nickovu ruku a rozeběhla se směrem na most.On se jen usmál a rozeběhl se za mnou.Na mostě mě chytil kolem pasu a přitáhl k sobě.Srdce se mi rozbušilo.Znala jsem ho jenom dva dny a už jsme si byli blízcí.Nevím,jestli to cítil také,ale pro mě to bylo něco zvláštního.V břichu mi létalo snad milion malých motýlků.Silně mě objal a já se nebránila.,,Je to divný,ale mám tě rád Rikki,moc rád,“zašeptal mi do ucha.Tohle jsem nechtěla slyšet.Rychle jsem se vymotala z jeho objetí a neměla odvahu se mu podívat do očí.Jsme jenom kamarádi,i když bych ráda něco víc,ale známe se jen dva dny!Nemůžu si tím být jistá a on taky určitě ne.I když klučičí mysl nikdo nikdy nepochopí.Ani oni sami…,,Nicku,já..pochop,známe se jen dva dny,“začala jsem a přitom se koukala dál do země.Slyšela jsem jenom vzdechnutí a pak jenom ruce na mých ramenech.,,Já tě chápu Rikki,jenom jsem to musel někomu říct.A ty jsi se jevila jako nejlepší možnost,“řekl a zvedl mi hlavu od země.Slabě se usmál a chytil mě kolem pasu.Takhle jsme šli až k našemu domu.,,Počkej chvíli tady,přinesu ti tvoji košili,“usmála jsem se na něj.Pomalu jsem šla do schodů a nemohla se zbavit těch slov.Možná jsem opravdu zamilovaná,v tuhle chvíli jsem to opravdu nevěděla.Vešla jsem do pokoje,vzala košili a obraz a ještě nenápadně vlezla na balkon. Nick seděl dole na schodech u domu a vypadal zklamaně.I já se tak cítila:cítila jsem vinu ale i zároveň radost.Bylo mi ho líto.Asi vím jak se cítí být odmítnun,ale já jinak nemohla.No dobře,možná mohla,ale bála jsem se abych jsem potom nelitovala.Jsem idiot….Seběhla jsem dolů a potichu otevřela dveře.Nick si ničeho nevšiml a pořád se díval někam do blba.Přišla jsem pomalu k němu a objala ho zezadu kolem hrudníku.Pochopitelně se lekl.Položila jsem mu hlavu na záda a potichu řekla:,,Promiň  Nicku..“Chytil mi ruku a slabě ji políbil.,,Nic se nestalo…“ale já věděla že stalo.Vstal a obejmul mě.,,Tohle je tvoje,“podala jsem mu jeho košili.,,A tohle je pro tebe,“usmála jsem se a podala mu obraz zabalený do modrého papíru se stuhou.,,Pro mě?A co to je?“zazubil se a už se chystal roztrhnout papír,ale já ho ještě stačila zastavit.,,Pokud možno,až doma,“usmála jsem se ještě jednou.,,Měj se a díky,“usmál se na mě.,,Ty taky,“prohrábla jsem mu vlasy a políbila na čelo.Jen se šťastně usmál a odešel.

 

NICK:

Nečekal jsem,že to vezme takhle dobře.Asi jsem opravdu zamilovaný…Tak mě napadá,co je to za dárek.Doma jsem vletěl do pokoje a roztrhal papír.,,Páni..!!!“vydechl jsem nahlas.Držel jsem v rukách můj vlastní portrét.Byl opravdu dokonalý.Nechválím sebe,ale ten obrázek.Nevěděl jsem že maluje skvěle,ale tohle bylo opravdu nádherné.Hele,je tady věnování:,,Mému novému kudrnatému kamarádovi s láskou Rikki,“četl jsem nahlas.Musel jsem se usmát.Okamžitě jsem ho pověsil nad postel.Svalil jsem se na postel a vzal do ruky mobil.Najel jsem do galerie a našel fotku Rikki.Dlouhou dobu jsem si ji prohlížel do detailů:její světle zelené oči,její kouzelný úsměv,její blonďaté lokny…Potom mě vyrušil Joe:,,Hele,kámo,co tady děláš?“podíval se na mě a potom na obraz.,,Wow!To je good,od koho to je? Mému novému kudrnatému kamarádovi s láskou Rikki?To je od ní?“znervózněl Joe.,,Jo je.Proč?“posadil jsem se.,,Já jen tak,“pokrčil rameny.Vypadal dost naštvaně.,,Mimochodem,máš jít za Kevinem,“řekl a otevřel mi dveře.Vystartovala jsem ven ale v té rychlosti jsem si zapomněl mobil…

 

JOE:

Rikki?Ta Rikki?Ta Rikki co jsem potkal v kavárně?Ta Rikki do které jsem se od prvního pohledu zamiloval?Ne,to nebude ona…Potom jsem si všimnul Nickova mobilu.Vzal jsem ho ruky a div že jsem se nezhroutil:na displeji byla ta stejná osůbka s kterou jsem se seznámil v kavárně.Vjel jsem do seznamu čísel a našel zrovna to její.Přepsal jsem si ho a hodil mobil na postel.Pak jsem zašel do svého pokoje.Vyťukal jsem její číslo.,,Ehm…halo?“ozvalo se z druhé strany.Byl to její hlas.,,A-ahoj,“zakoktal jsem.,,Kdo je to?“zeptala se.,,Chceš to opravdu vědět Rikki?“řekl jsem s pokusem o tajemný tón.,,Ne asi ty debile!Jo chci když mi voláš a znáš moje jméno!“řekla ostře.,,Ok,jen nenadávej.To jsem já ten kluk z kavárny.Joe.Vzpomínáš?Jsem starší brácha Nicka,“řekl jsem hrdě.,,Oh,jo.Vzpomínám si.Kdo by mohl zapomenout…“řekla pobaveně.,,Promiň,nevěděla jsem kdo to je.“,,To je ok.Asi bych reagoval stejně,“zasmál jsem se.,,Co potřebuješ?“zeptala se mě.,,Nechceš jít ven?“doufal jsem v pozitivní odpověď,kterou jsem i získal.,,Hm,když já nevím…“řekla se smíchem.,,Prosím,prosím.Slibuju že budu hodný,“zasliboval jsem.,,Ok.Tak zítra ve tři odpoledne v té kavárně,kde jsme se poznali.Jo a kde jsi vzal moje číslo?“zeptala se.,,Ehm…bratři.Tak čau,“ukončil jsem rozhovor.

 

 

Vyhledávání

© 2008 Všechna práva vyhrazena.